Včelařská konference

Hm, podle mně je bodavost u nás už dávno vyřešena. Století nebo kolik neustálého výběru co nejklidnějších včelstev a rozchovování v podstatě prakticky vyeliminovaly bodavá včelstva. Skutečně bodavé včelstvo by se tady mohlo objevit jen velmi velkou náhodou, kombinací dnes už velice vzácných genů.
To, čemu se dneska říká bodavá včelstva, jsou akorát včelstva včelařů, kteří se neumí ke svým včelám chovat šetrně a tak je chronicky rozrušují. Moje zkušenosti jso takové, že nešetrnými zásahy ve včelstvu, pouhými několika zásahy během 14 dnů až měsíce, se i včelstvo vyšlechtěné z nějakého renomovaného chovu na mírnost dlouhodobě na měsíc, dva měsíce rozruší a stane se divoké a útočné. Obvykle to jsou začátečníci, ale často to mohou být i dlouhodobí včelaři nástavkáři, kteří jsou zvyklí běžné zásahy ve včelstvu odbýt "přehazováním bedniček" co nejrychleji během pár minut. Když potom ve včelstvu potřebují z nějakého důvodu provést skutečný zásah, rozebírat plást po plástu atd, ukáže se, že to neumí udělat šetrně a včely tak rozdivočí.
Pozná se to tak, že kdo se včelami umí pracovat, tak tomu se včelstvo se začátkem rozebírání začíná sice rozrušovat, ale ta úroveň rozrušení po takových 15 - 20 minutách už zůstává stálá a taková, že ve včelách je možné bez problémů a většinou bez žihadel pracovat.
Kdo se včelami pracovat neumí, tomu se postupným rozebíráním včelstva včely čím dál rozdivočují, až na včelaře permanentně útočí desítky až stovky rozzuřených létavek ochotných bodat do všeho, co se hýbe nebo co je podezřele cítit třeba potem. Pod tlakem obdržených žihadel se potom včelař snaží pracovat rychleji a logicky méně šetrně, o to víc se včely rozrušují, o to víc "s tím včelař bouchá". Včelky si to pamatují miimálně 14 dní, klidně i měsíc, takže další zásah takového včelaře je jen pokračováním toho předchozího.
Z toho vyplývá, že je zbytečná ztráta bez rozmyslu měnit matku "divokého" včelstva jen kvůli divokosti, protože pokud se nezmění metody práce se včelstvem včelaře, vždy se nějaká původně mírná včelstva na stanovišti rozdivočí a stanou se útočná. Rozdíl v divokosti daný původní matkou a novou vyměněnou je minimální, případně může být i záporný.

Poněkud jiný názor:

Jaro KE (217.119.114.42) --- 15. 4. 2007

Ku agresivite včelstiev som sa už vyjadroval v starších mojich článkoch za ktorými si stále stojím. Prieči sa to literatúre ale moje poznatky sú také. Najnervóznejšie včely sú počas kvitutia ovocných stromov a repky,čiže na jar. Na jeseň mám včely oveľa kľudnejšie-dlhoveké včely sú už kľudnejšie. Literatúra píše opak-na jar sú včely kľudné a v jeseni nervózne.
Tento rok je u mňa výnimočný, a to práve tým,že včely sú najmiernejšie odkedy včely mám a to všetky. Matky mám zelené /3.ročné/ a biele /minuloročné/.
Čo sa týka výmeny matiek agresívnych za menej agresívne mám skúsenosti také, že vôbec netreba čakať kým odídu staré pôvodné včely ale účinok je okamžitý. Mohol by som tu písať keď som dvom agresívnym včelstvá vymenil matky, keď som prehadzoval celé úle, čiže lietavky agresívneho včelstva sa vrátili ku miernym matkám a opačne menej agresívne ku agresívnym matkám. Mohol by som písať ako som likvidoval jednu abnormálne pichajúcu rodinu, ktorá sa nedala zlikvidovať ani zasírením /včely páchali na ohni samovraždu a tak zahasili sírny knot vložený do úľa/. Likvidoval som ich postupne a to odobratím vždy len jedného plástu aj so včelami a včely som strepal na nábeh inej rodiny, pričom som si nevšimol, že na jednom takom pláste bola aj tá agresívna matka. Aj od iných včelárov som počul, že po prijatí novej matky včely okamžite zmenili správanie, pričom všetky včely v úli boli od pôvdne pichavej matky. Moja hypotéza je taká na základe mojich skúseností: agresivita resp. miernosť včelstiev závisí výlučne od matky a nie od včiel /od ktorého trúda sa práve liahnu včely/. Myslím si -netvrdím- že agresívne včely majú matku, ktorá niečo vylučuje povedzme feromony, ktoré dráždia včely, resp. má to vôňu vylučovanú hmyzom ktorá sa vylučuje pri napadnutí. A toto je dedivé a ľahko sa to prenáša
A co vy na to?